Historie

Bahá´í je náboženství, které vzniklo v 19. století a učí o podstatné hodnotě všech náboženství a jednotě všech lidí. Založil ho Bahá´u'lláh, který se považoval za zjevení Boží a posla nové éry. Bahá´í věří, že všichni zakladatelé světových velkých náboženství byli zjeveními Božími a prostředníky postupného Božího plánu pro vzdělávání lidské rasy. Bahá´í učí o jednotě lidstva a věnují se zrušení rasových, třídních a náboženských předsudků. Bahá´í nemají kněžstvo a nevykonávají rituální formy v uctívání

Bahá´í vychází z bábího hnutí, které založil Báb v roce 1844 v Íránu. Báb ohlašoval brzký příchod nového proroka nebo posla Božího. Báb byl popraven v roce 1850 a jeho následovníci byli pronásledováni. Jeden z nich, Bahá´u'lláh, prohlásil v roce 1863, že je tím očekávaným poslem. Většina bábíů se stala bahá´í. Bahá´u'lláh byl vyhnán z Íránu a zemřel v roce 1892 v Akkonu

Po jeho smrti vedl bahá´í jeho syn ʻAbdu'l-Bahá, který rozšířil náboženství do Evropy a Ameriky. Po něm následoval jeho vnuk Shoghi Effendi, který založil mnoho národních duchovních shromáždění. V roce 1963 byl zvolen první Univerzální dům spravedlnosti, nejvyšší orgán bahá´í